Povídka z cyklu Gumová Markétka.

2011-08-22T13:52:00.000-07:00

Měl jsem život jako balonek, který se pomalu, ale soustavně dofukoval. Znamenalo to jedinou věc. Že se buď přefoukne, nebo ho někdo propíchne.

Pamatuju se, že jsem jí poznal v nějaký hospodě. Neměla na kafe a já jí dal drobný. Ne. Vlastně mě poprosila o cigáro. Nebo sirky? Jo už vim! Jela se mnou ve vlaku z Olomouce do Prahy a nějak jsme se zakecali. Ne to taky ne.... Tenkrát hrozně pršelo a ona neměla deštník... Polil jsem jí pivem... Poblil jsem jí boty... Zachránil kočku... Bla bla bla...

Popravdě. Nabral jsem jí na silnici. Jako šlapku. Už to prostě nešlo vydržet. Rok půstu je vážně moc a dotoho ještě to zasraný léto. Samozřejmě, že jsem byl nervózní jako prase a tak jezdil po tý asfaltce půl dne sem a tam ,než jsem nabral kuráž. Konečně jsem u jedný zastavil. Sedla si vedle a mně po lýtku stekla kapka potu. Pamatuju jak žvejkala. Chvíli jsem čuměl jako debil a bylo trapný ticho. Hned poznala, že jsem nýmand. “Tak jedem, nebo co?”. Rozjel jsem se a odbočíl první doleva z hlavní, pak ještě na opuštěnější silnici, až na louku mezi lesy. To místo jsem měl připravený dopředu s jistotou, že tam nikoho nepotkám. Zase na mě koukala a já nevěděl co říct. “Budeš teda něco chtít?” byla drzá. Zároveň jsem ale vycítil, že se trochu bojí. Byli jsme úplně sami a ona, drobná zrzavá šlapka, by proti mně neměla šanci. Ta myšlenka se mi líbila a taky trochu rajcovala.

“Hele, jestli seš posranej ,tak já mám spoustu jiný práce”. Tim začala trochu vysírat. Neměl jsem náladu na takový kecy.

“Vystup.”

“No tyvole, paráda. Další nevyhoněnej romantik. Máš vůbec ňáký prachy šulínku?”

“Vystup!” poslechla, ale stejně měla další pindy. Musim říct, že na šlapku vypadala dost dobře. Tak nějak neopotřebovaně. Asi byla na silnici nová. Seděl jsem za volantem a pozoroval ji. Seděla na kapotě, kouřila cigáro a furt si povytahovala podrprsenku, která jí byla očividně velká. Čubka. Řikal jsem si.

Doteď přemejšlim, kde se to v tu chvíli vzalo. Pravděpodobně to asi bylo pudový vyústění všeho co se ve mně za poslední rok vůči ženskejm nahromadilo. Šáhl jsem do přihrádky ve dveřích, kde nechávám pistoli a v tu chvíli jsem se vzrušil jako nikdy. Celým tělem mi projíždělo zvláštní brnění a začala mi mravenčit chodidla. Vystoupil jsem a namířil na ni. “Svlíkni se.” Koukala s pootevřenými ústy, ze kterých viselo cigáro. Pak se začala vysvlíkat. Beze slova. Nebránila se, protože věděla, že by to nemělo smysl. Dělala to ale hrozně pomalu a zvláštně se u toho kroutila. Připisoval jsem to šoku. “Dělej!” Podprsenka jí zůstala na levém rameni. Přerývaně dýchala a přivírala oči. Vláčnými pohyby přetáhla sukni přes boty na jehlách. Pak se jí hlava zvrátila dozadu a celá se zhroutila do trávy. Myslel jsem si, že omdlela, ale ona začla onanovat. Vzdychala a svíjela se jako žížala. Napřežená pistole mi klesla podel těla a vypadla z dlaně. Nechápal jsem, ale vydržet to nešlo. Vrhnul jsem se k ní a ona mě přijmula. Chtěla to snad víc než já. Bylo to naprosto šílený. Pudovej, animální sex. Nikdy jsem nic takovýho nezažil. Jezdil jsem jí rukama po zádech a zarýval nehty hluboko do kůže a v puse cejtil krev. Ona byla nepříčetná. Nevěděla o sobě ani o světě. A pak jsem to nahmatal. Dole nad zadkem. Místo kostrče. Ta holka měla ocásek! A kroutila s ním doleva, doprava zatímco prožívala extázi. Jako by dotek smrti, kterej jí hrozil bylo spouštědlo tý nejlepší drogy ukrytý někde v utrobách jejího drobnýho těla. Celá ztuhla v orgasmu a pak se sesypala jako hadrovej panák.

Ležel jsem na zádech a pozoroval ty malinký mžitky, co jdou vidět proti obloze, jen když předstírám, že mě nezajímaj. Byl jsem úplně mimo. Nevim kolik mohlo být hodin. Vzpomínal jsem co je za den a pak strašná rána. Ta holka se střelila mojí pistolí do hlavy. Připadal jsem si jak ve snu. Automaticky, bez přemýšlení, jako stroj jsem nastoupil do auta, nastartoval a odjel. Až v Praze jsem si všiml kabelky na sedadle spolujezdce. Podle občankny se jmenovala Markéta a bylo jí 23 let.

Jugband

Povídka z cyklu Gumová Markétka.